Bylo to však jen zdání. Pod poslední vrstvou mraků nás čekal překypující život.

Konečně jsme se přiblížili k neznámé planetě. Vypadala studeně a nehostině.

Let nebyl vždy bezpečný.

Letěli jsme za signály neznámého vysílače.

Od práce se sklem nás fotoaparát v režimu makro během zlomku vteřiny přenesl až k Magellanovým mračnům.

Bubliny ve skle

Chceme-li do skla dostat bubliny, používá se k tomu soda a to buď "jedlá" t.j. hydrogenuhličitan sodný, nebo soda "na praní", t.j. uhličitan sodný. Vytváříme-li takto bubliny při fúzováním floatu, zjistíme jednu nepříjemnou věc. Soda po sobě nechává bílé stopy. Proto bychom uvítali radu, co použít místo sody, aby se to jen beze stop rozložilo. Zkoušeli jsme dosud řadu sloučenin, ale bez úspěchu.

Náš ateliér

Ateliér pro veškerou práci se sklem (vitráže, fúsing, tavená skleněná plastika) jsme si zřídlili ve starém mlýně v předhůří Šumavy (nedaleko Vacova). Na jeho půdě jsme našli velké množství starých dokumentů, ale naše pátrání po historii mlýna se nedostalo za rok 1726. Mohl by nám někdo poradit, kde hledat starší informace?

Projekt - interiérová mříž

Již mnoho let spolupracujeme s kovářem Jaromírem Čížkem. Vytvořili jsem spolu řadu kovářsko-sklářských artefaktů, některé z nich jsme prezentovali na kovářském symposiu Hefaiston na hradě Helfštýně. Zvládli jsem spolu problematiku spojení tavené skleněné plastiky s kovářským artefaktem. Největší dílo je však stále před námi. Chtěli bychom vytvořit interiérovou kovanou mříž propojenou s tavenou skleněnou plastikou. Ne plastiku v kovovém nosiči, ne mříž zdobenou sklem, ale dílo, které bude symbiózou obou materiálů. Snad by toto spojení bylo unikátní, protože nám jsou známá zatím jen spojení kovářské práce s hutnickým sklem, případně vitráží. Zmíněné spojení kované mříže s hutnickým sklem jen nám velkým vzorem a výzvou. Možná, že o jednom takovém špičkovém díle denně chodíte a nevíte o něm. Přejdete-li Vltavu po Karlově mostě směrem na Malou Stranu, pak po 15 krocích uvidíte vlevo prodejnu optiky. V ní je umístěno jedno z děl kováře, který patří ke světové špičce - prof. Alfréda Habermanna. Své mistrovské dílo spojil s neméně dokonalým českým hutnickým sklem.

Projekt - skleněný reliéf

V minulém příspěvku jsme si povzdechli nad otázkou spolupráce architektů a sklářů. Abychom nezůstali jenom v obecné rovině, máme určité představy společných realizací.
Kdo navštívil gotickou kapli v hradu a zámku Horšovský Týn, byl jistě fascinován okny, které technikou tavené skleněné plastiky vytvořil Libenský s Brychtovou. Obzvlášť modré okno, které člověk v potemnělé místnosti spatří jako první, vyvolává až magický účin. Sám prof. Libenský jednou poznamenal, že působnost tohoto díla překvapila i je samé.
Nemáme ambice uvedeným tvůrcům konkurovat, ale velmi rádi bychom ve spolupráci s architektem vytvořili skleněný monolit a osadili jím okno. Okno v architektuře nejen staré, ale i současné, protože otázky termoizolační lze řešit. Možnosti textury, struktury, barevnosti a velikosti ponecháme na individuální konzultaci.

Sklo a architektura

Přečetli jsme mnoho rozhovorů s našimi předními sklářskými výtvarníky. Často si stěžují na minimální zájem architektů o spolupráci. Konstatují, že dříve bylo s artefakty v architektuře automaticky počítáno. Přes všechny problémy s tím spojené (každý neměl stejnou šanci) se domníváme, že tato skutečnost byla jedním z faktorů, které napomohly obrovskému rozvoji českého sklářství.
V současné době tato spolupráce vázne. Každý extrém je špatný, nikdo nemůže nařídit architektovi, aby počítal s umístěním skleněné plastiky ve svém projektu. Ale zrovna tak se nám nezdají správnými prohlášení architektů, že jejich dílo je samo o sobě artefakt a nic nepotřebuje. Ano, architektonické dílo je velmi často úžasný artefakt, ale objekt ze skla, kovu, kamene o správné velikosti umístěný na správném místě může často působivost celého díla jen podtrhnout.
České sklo a česká hudba patří k našim nejvzácnějším pokladům. Přimlouváme se za spolupráci sklářů a architektů, věříme v obrovský potenciál tohoto spojení.

Sklo nezapře, že jeho zpracování je spojeno s prouděním a divokým vířením. Tajemné síly zůstavají v něm uvězněné.

Ocitli jste se někdy ve víru sluněčního větru? Ve skleněném světě vás to nepřekvapí.

Vnitřní struktura skleněných objektů překvapuje hloubkou a brilantností. Zmocňuje se nás vzrušení vědců, kteří pomocí elektronového mikroskopu odkrývají netušené tvary mikrosvěta.

Přerušíme tentokrát naše fotografování skleněných plastik jedním dotazem, který se týká všech sochařů, keramiků, sklářů, jednoduše všech, kteří vytvářejí 3D objekty. Metoda ztraceného vosku je dobře známá, ale zrovna pro tvorbu tavených skleněných plastik není nejlepší. Sádrová forma se vosku napije a je jí tedy třeba před plněním forem vypálit. No a to zrovna pro sklářskou tavicí pec není to pravé, neboť pec a blízké i vzdálené okolí se zahalí do bílého dýmu. Máte-li s tím jinou zkušenost, poraďte.
Viděli jsem před několika lety na internetu někoho, kdo nabízel materiál pozoruhodných vlastností. Za prve s ním šlo pracovat jako s hlínou, za druhé při cca 130 stupních C se z něj stala kapalina, která se dala vylít a po ztuhnutí byl materiál schopen dalšího použití. No a jako u všeho důležitého, nemůžeme příslušný odkaz a výrobce najít ... Nesetkal se někdo s něčím podobným?

Se zatajeným dechem sledujeme odvážné křivky vesmírné architektury...

Makrofotografie skleněných plastik odhalila netušené textury.

Fotografování detailů skleněných plastik vždy přinese nějaké překvapení. Reliéf, který jsme fotografovali, byl z bílého skla (křišťálu) ...